Databáze nejsou pouze soubory údajů bez hodnoty. Jejich vzniku často předchází značné tvůrčí úsilí a vysoké finanční náklady. Proto se jejich obsah stává terčem zájmů konkurenčních subjektů, které mají zájem o jeho zužitkování nebo vytěžování.
Možná se i vám dostala do rukou data nebo databáze, kterou byste chtěli použít pro vlastní potřebu. Nemůžete ale jejich použitím porušit práva třetích stran? Anebo naopak data poskytujete vy někomu jinému. Na co byste si v takovém případě měli dát pozor, aby je použil pouze k povolenému účelu?
Jednou z možností, jak od počátku zajistit shodná očekávání všech stran ve vztahu k užívání databáze, je uzavřít vhodnou licenční smlouvu. Co když ale licenční smlouvu uzavřenou nemáte? V této sérii článků zaměřených na databáze a data se budeme podrobně věnovat problematice jejich ochrany a užívání. V tomto prvním díle se zaměříme na to, jak jsou chráněny ze zákona, bez uzavření jakékoliv dohody.
Jako první vás možná napadne, že data mohou být chráněna autorským právem. Skutečně tomu tak je, data i obsah databáze je autorským právem chráněn, pokud se jedná o originální duševní výtvor – autorské dílo. O autorské dílo jde tehdy, pokud je dílo jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti člověka a je vyjádřeno v objektivně vnímatelné podobě. Naopak, chráněna nejsou například data zaznamenaná strojem (chybí zde lidský vstup), běžný konfigurační soubor (neboť mu schází tvůrčí vstup), statistické údaje, myšlenky a principy samy o sobě apod.
Ochrana autorským právem se posuzuje zvlášť ke každému prvku databáze. To znamená, že pokud několik prvků databáze tvoří chráněná autorská díla, automaticky to neznamená, že jsou autorským právem chráněny i ostatní prvky databáze. Z tohoto důvodu se nelze spoléhat na to, že autorské právo k jednotlivým částem databáze chrání databázi jako celek.
Pokud se ale v konkrétním případě o autorské dílo jedná, může jeho reprodukci, úpravy nebo šíření třetím osobám či veřejnosti provádět pouze autor. Do těchto výlučných práv autora lze zasáhnout pouze na základě zákonné nebo smluvní výjimky (podrobněji si je rozebereme níže).
Když autorské právo mluví o databázi, má tím na mysli soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření.
Pokud lze takto definovanou databázi způsobem výběru nebo uspořádáním jejího obsahu považovat za autorův duševní výtvor a zároveň jsou jednotlivé části databáze systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny, může autorské právo chránit databázi jako celek.
V takovém případě je však chráněn pouze tento způsob výběru nebo uspořádání obsahu – tedy struktura databáze. Ta přitom není tak důležitá, jako samotný obsah databáze, který tímto režimem chráněn není. Z praktického hlediska má tedy autorskoprávní ochrana databáze pouze omezený význam.
Kromě autorského práva může být databáze chráněna zvláštními právy jejího pořizovatele. Tato práva nenáleží autorovi databáze, ale jejímu pořizovateli (investorovi), za kterého považujeme osobu, která na svou vlastní odpovědnost databázi pořídí, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Právo pořizovatele se vztahuje na takové databáze, jejichž pořízení nebo ověření nebo předvedení jejichž obsahu představuje kvalitativně nebo kvantitativně podstatný vklad. Tento vklad může být jak finanční, ale i materiální nebo lidský. Bez vkladu ale ochrana zvláštními právy nevzniká.
Zajímavé je, že podstatný vklad do vytvoření obsahu databáze práva pořizovatele nezakládá. Jak totiž uvedl Soudní dvůr ve věci C-46/02, Fixtures Marketing Ltd proti Oy Veikkaus Ab, pojem vklad spojený s pořízením obsahu databáze označuje prostředky vynaložené k získání již existujících prvků a jejich shromáždění v databázi, nikoliv prostředky použité k samotnému vytvoření prvků databáze. Pokud tedy jediný vklad související s vytvořením databáze spočívá ve vytvoření jejího obsahu, práva pořizovatele databáze nevznikají. Naopak pokud pořizovatel vynaloží podstatný vklad na kontrolu správnosti obsahu databáze s cílem zajistit jeho spolehlivost, práva pořizovatele již vzniknout mohou.
Práva pořizovatele databáze jsou dále zajímavá tím, že na rozdíl od autorského práva k databázi chrání i samotný obsah databáze. Pořizovatel databáze tak může zabránit tomu, aby někdo další celý obsah nebo podstatnou část databáze vytěžil nebo zužitkoval. To znamená, že pokud se neuplatní některá z výjimek, nelze je reprodukovat na jiný podklad ani zpřístupňovat veřejnosti. Tato práva náleží výlučně pořizovateli databáze, kterému vznikají automaticky a trvají po dobu 15 let.
V praxi jsou práva pořizovatele databáze aplikovatelná v souvislosti s technikami deep linking a web scraping. Deep link je typ odkazu obsahující celou cestu až k určitému obsahu, který uživateli umožňuje přeskočit navigování skrze webové stránky. Jediné, co musí uživatel pro přistup k obsahu udělat, je na daný odkaz kliknout nebo jej zadat do webového prohlížeče. Web scraping je pak způsob automatického získávání a zpracování informací z internetových stránek, aniž by k tomu stránky nabízely zvláštní rozhraní. Pokud je obsah webové stránky chráněn právy pořizovatele databáze, pak obě z těchto činností mohou představovat neoprávněné vytěžování nebo zpřístupňování obsahu, a tedy být ze zákona zakázány.
V souvislosti s právy pořizovatele databáze se často mluví i o tzv. metavyhledávačích. Jedním z nich se Soudní dvůr Evropské Unie zabýval relativně nedávno, když rozhodoval ve věci C-762/19, CV-Online Latvia proti Melons. Rozhodnutí se týkalo internetového vyhledávače, který kopíruje a indexuje databázi volně dostupnou na internetu a poté svým uživatelům umožňuje v této databázi vyhledávat. Takové jednání může být dle Soudního dvora pořizovatelem dané databáze zakázáno, pouze pokud představuje ohrožení návratnosti investice prostřednictvím běžného provozu dané databáze. Naopak pokud by investice pořizovatele databáze nebyla nepříznivě postižena a nebyla ani ohrožena její návratnost, pořizovatel databáze by nemusel být úspěšný při uplatňování svého práva zabránit vytěžování nebo zužitkování obsahu databáze.