Každý z nás se jistě někdy setkal se společností, například „akciovkou“. Ale věděli jste, že existují i takové, které se nikam nezapisují a vznikají pouhou dohodou alespoň dvou osob? V tomto článku vám vysvětlíme, že pojem společnost může mít zcela odlišný význam, než mu většina z nás přikládá. Včetně právníků.
Když se řekne společnost, představíme si na první dobrou společnost ve smyslu obchodní společnosti jakožto obchodní korporace. Obchodními společnostmi ale jsou:
Další „společnosti“ pak zakotvuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („občanský zákoník“). Jmenovitě jde o společnost občanského práva (tzv. societu), dříve známou jako sdružení, a tichou společnost.
Zatímco obchodní společnosti upravuje zejména zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech („ZOK“), potažmo občanský zákoník, na občanskoprávní společnosti se ZOK nepoužije.
Chcete pomoc se založením (obchodní) společnosti? Kontaktujte nás! ↗
Jedním slovem: smlouva. Mluví-li totiž občanský zákoník o společnosti (bez přívlastku) je tím myšlen závazek dle § 2716 a násl. a nikoli obchodní společnost. Jedná se o sdružení minimálně 2 osob (fyzických či právnických) za společným účelem. Tím může být třeba provozování kadeřnického salónu nebo plánování dovolené s přáteli.
Protože se jedná o sdružení smluvní povahy, nevzniká právnická osoba. Společnost tak nemá právní osobnost, jinými slovy, nemůže mít práva či povinnosti, a nikam se nezapisuje. Důsledkem toho je, že nemůže uzavřít smlouvu, ani být stranou soudního sporu. Ze společné činnosti jsou zavázáni pouze sami společníci.
Pokud společnost není osobou, nemůže mít ani jméno, resp. název (ve smyslu § 77 a § 132 občanského zákoníku), ani obchodní firmu (viz § 423 občanského zákoníku). Lze i přesto podnikat pod společným označením? Ano. Společníkům však nepřísluší ochrana spojená s výše uvedenými instituty. To ale nevylučuje ochranu před nekalosoutěžním jednáním, se kterou počítá občanský zákoník v § 2976 a násl.
Jak bylo zmíněno v úvodu, společnost vzniká pouhou dohodou společníků na podstatných náležitostech společenské smlouvy, tj.:
Pozor! Neplést se společenskou smlouvu, jakožto zakladatelským právním jednání obchodní společnosti, která na rozdíl od společnosti občanského práva podléhá zápisu do obchodního rejstříku.
Společný účel může být i krátkodobý a spočívat jak ve výdělečné, tak nevýdělečné činnosti. Nesmí ale být právem zakázaný (např. páchání trestné činnosti).
Už jsme si řekli, že společnost jako taková není osobou. Jak tedy občanský zákoník řeší její majetkové poměry?
Společníci si mohou ujednat tzv. sdružení majetku. K platnosti smlouvy se vyžaduje soupis vkladů, který podepíšou všichni společníci účastnící se na společnosti. Přitom platí vyvratitelná domněnka, že sdruženo bylo jen to, co uvádí soupis.
Dále záleží, jaký majetek byl do sdružení vložen. Pokud se jedná o peněžní prostředky a zuživatelné věci, jakož i věci určené podle druhu, stávají se spoluvlastnictvím společníků, kteří vklady přispěli. Jiné věci pouze pokud byly oceněny penězi. Jestliže se ale jedná o jiný předmět vkladu (neoceněný penězi, nezuživatelný či nepeněžitý) společník jej jeho „vkladem“ do společnosti přenechává ostatním společníkům k bezplatnému požívání.
Občanský zákoník také počítá s vkladem jmění společníka a situacemi, kdy se společník zaváže přispět účelu jen svou činností. V takovém případě má právo na podíl na zisku a právo užívat věci vložené do společnosti, ale jeho práva tady končí. Vložené věci totiž nemůže požívat a ani se nestává jejich spoluvlastníkem (v případě peněžních prostředků a zuživatelných věcí).
Právní úprava společnosti v mnoha ohledech odkazuje právě na úpravu spoluvlastnictví, kdy se jí řídí i otázka práv a povinností společníků.
Můžeme společnost podle občanského zákoníku připodobnit k některé z používaných obchodních společností? Ve výsledku se blíží svou náplní veřejné obchodní společnosti („v.o.s.“).
Dle § 2736 občanského zákoníku jsou z dluhů vzešlých ze společné činnosti společníci zavázáni vůči třetím osobám společně a nerozdílně. U v.o.s. máme pomyslný „mezikrok“ navíc. V.o.s. je zavázána sama za sebe, protože má na rozdíl od společnosti právní subjektivitu. V § 95 ZOK se však dočteme, že společníci (stejně jako v případě společnosti dle občanského zákoníku) ručí za její dluhy společně a nerozdílně.
Dalším společným znakem je vyloučení převodu podílu u společnosti (§ 2725 občanského zákoníku) i v.o.s. (§ 116 ZOK).
A když jsou tyto dva instituty relativně podobné, který si vybrat? Jednoznačně veřejnou obchodní společnost. Společnost podle občanského zákoníku totiž nemá fungovat stejně jako obchodní společnost v pravém slova smyslu. Ve výsledku je to pouze sdružení osob se společným účelem, aniž by se s tím pojily další výhody, byť i právě zřízení obchodní firmy a vystupování jako právnické osoby.
A jak se na díla vzniklá za trvání společnosti dívá autorský zákon? Nikterak odlišně. Autorem bude stále člověk, který dílo vytvořil. Případně, podílelo se tvůrčí činností více autorů, budou tzv. spoluautory. Výkon majetkových práv tak bude náležet tomuto autorovi, resp. spoluautorům, pokud nedošlo k uzavření licenční smlouvy. Nikdy ne společnosti.
K zániku společnosti může dojít hned několika způsoby:
Může nastat i situace, že většina společníků chce ve společné činnosti pokračovat, avšak jeden už ne. V takovém případě je možné, aby tento společník ze společnosti vystoupil. Nesmí tak učinit v nevhodné době nebo k újmě ostatních společníků.
Poruší-li společník povinnost ze smlouvy podstatným způsobem, může být ze společnosti vyloučen. Vyloučen může být také z vyjmenovaných důvodů, jak je uvádí § 2740 občanského zákoníku.
A jak se vyrovnávají zbývající závazky společníka? Společník, který ze společnosti odchází, má právo, aby mu bylo vyúčtováno a vydáno všechno, co mu ke dni zániku jeho členství náleží. Přitom vyúčtuje a vyrovná ostatním společníkům vše, k čemu byl vůči společnosti zavázán.
V případě, že společnost zanikne jako celek, nastupuje pak právní úprava vypořádání spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 a násl. občanského zákoníku.
Ondřej je praktikant v SEDLAKOVA LEGAL a věnuje se GDPR, právu v marketingu a korporátnímu právu. Kromě toho má však přesah do IT vývoje a designu.
Vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, během čehož absolvovala i mnoho zahraničních pobytů, kdy díky nim získala spoustu zajímavých poznatků napříč právními odvětvími. Za svou praxi se její právní zaměření postupem času vyvíjelo. Své zalíbení však našla na poli korporátního práva a právní pomoci startupům.
