Jako zaměstnavatel se můžete rychle dostat do pozice, kdy nevíte, jak si udržet nejlepší zaměstnance. Existuje řada způsobů motivace, které přinesou benefity pro jednu stranu. Bohužel, i zvyšování mzdy nebo speciální odměny již nemusí zaměstnance dostatečně motivovat. Proto se již i v České republice začínají objevovat společnosti, zejména ty technologické, které využívají nástroje umožňující větší sounáležitost a integraci zaměstnance do společnosti. Tyto nástroje fungují na bázi práva podílet se na výnosech společnosti prostřednictvím nákupu určitého množství akcií nebo podílů ve společnosti. Jedná se o opční akciový program pro zaměstnance, který, je-li správně nastaven, je nástrojem odměňování zaměstnanců na základě dosažených výsledků společnosti.
Legální definice opčního akciového programu neexistuje, nejedná se totiž o nástroj, který vymyslel zákonodárce. Jedná se ale o nástroj, který zákon žádným způsobem nezakazuje. Jeho podstatou je právo zaměstnance odkoupit v budoucnu určitý počet akcií za předem dohodnutou cenu. Společnost dává svému zaměstnanci právo uplatnit svou opci, nejedná se tedy o povinnost a zaměstnanec tak není ničím vázán. Zapojením do opčního akciového programu získává zaměstnanec právo nakoupit akcie za zvýhodněnou cenu, která je často několikrát nižší než tržní cena. Dále pak právo si tyto akcie ponechat, nebo naopak zpeněžit prodáním třetí straně. Volba, kterou se zaměstnanec rozhodne učinit, je čistě na něm. Platí totiž, že v případě růstu kurzu akcie zaměstnanec při uplatnění opce vydělá. Ale v případě poklesu kurzu zaměstnanec nic neriskuje, protože opci nemusí využít.
Právo opce je ovšem vždy vázáno na trvání pracovního poměru. Z časového hlediska se tak předpokládá dlouhodobá spolupráce zaměstnance a společnosti, neboť by jinak opční program neplnil svůj účel. Tedy nejen získat kvalitní zaměstnance, ale zejména si je i po delší dobu ve své struktuře udržet.
Opční akciový program je z právního hlediska tvořen větším počtem dokumentů, tvořících právní základ pro zavedení opčního programu ve společnosti. Společnost se musí připravit na udělovaní opcí, a to změnou stanov, případně i akcionářské dohody, která upravuje vztahy mezi akcionáři. Dále je nutné stanovit rámcová pravidla programu v opčním plánu. Tato pravidla budou specifikovaná vždy ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci v opční smlouvě uzavřené mezi zaměstnancem a společností. Z pohledu jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele, je opční smlouva právní titul pro uplatnění opce. Opční smlouva musí obsahovat kromě obecných náležitostí, které popisuje občanský zákoník, zejména:
Princip fungování je na první pohled jednoduchý – závazek odprodat akcie konkrétnímu zaměstnanci po splnění podmínek specifikovaných v opční smlouvě. Netřeba ale podceňovat nebo přeceňovat své právní dovednosti při sepisování opční smlouvy, raději se poraďte s právníkem. Stále častěji se stává, že formulace v opční smlouvě je neurčitá a nesrozumitelná. Dokonce až do té míry, že ani výkladem obsahu smlouvy není možné dovodit, co jí strany skutečně zamýšlely. Důsledkem nesrozumitelnosti nebo neurčitosti takových ustanovení je jejich zdánlivost, což znamená, že se k takovýmto ustanovením nepřihlíží.
Nedávno se Nejvyšší soud ČR zabýval platností poměrně jednoduché opční smlouvy, uzavřené mezi akciovou společností a členem jejího představenstva. Smlouva stanovovala v čl. 4.4 právo člena představenstva na opci 660 akcií po uplynutí 12 měsíců nepřerušeného zaměstnaneckého poměru. Nejvyšší soud ČR posuzoval platnost tohoto ustanovení pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost. Ustanovení nespecifikovalo kupní cenu za akcie společnosti, ani určení jaké akcie má člen představenstva nabýt. Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že ani výkladem obsahu podle vůle stran není možné dovodit, zda se v tomto konkrétním případě jednalo o úplatné nebo bezúplatné nabytí akcií a jaké konkrétní akcie měl člen představenstva na základě předmětného článku nabýt. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud ČR rozhodl, že opční smlouva je neplatná a povinnost převést zaměstnanci akcie nikdy nevznikla.[1] I přesto, že se jedná o jednoduchý mechanizmus, tedy nedoporučuji podceňovat pořádnou a kvalitní přípravu opční smlouvy spolu s právníky.
Jak vyplývá z předchozí kapitoly, opční smlouva nebo samotný opční program specifikuje jednotlivé kroky, které je nutné učinit pro úspěšnou realizaci svého záměru s akciemi. Realizaci opce můžeme rozdělit do více fází. První fází je sepsání opční smlouvy, tedy poskytnutí opce společností. Na základě této smlouvy máte právní titul pro realizaci své opce v dalších fázích.
Druhou fází je naplnění podmínek pro uplatnění opce. To znamená, že v tomto okamžiku již existuje právo opci uplatnit bez dalšího. Následuje samotné uplatnění opce, tedy realizace opčního práva. V praxi táto fáze znamená úplatný nebo bezúplatný převod akcie na konkrétní osobu ze společnosti nebo z akcionáře. V případě úplatného převodu je cena za jednu akcii stanovena dopředu, většinou ke dni podpisu opční smlouvy. Z daňového hlediska se jedná o fázi, se kterou je spojena daňová povinnost. Tento krok proto bude dále analyzován v následující kapitole.
Uplatnění opce může být realizováno vícero způsoby, přičemž konkrétní způsob je vždy stanoven v opční smlouvě nebo v opčním programu. Splněním podmínek uplatnění vzniká oprávněnému subjektu právo informovat společnost o splnění podmínek a učinit výzvu k převodu akcií na oprávněného. Tato varianta počítá s tím, že smluvní ujednání o převodu jsou součástí opční smlouvy. Druhou možností je, že splněním podmínek vzniká oprávněnému nárok domáhat se teprve uzavření smlouvy o převodu akcií, a ne tedy přímo jejich převod.
Opční programy nebo i samotné smlouvy počítají s tím, že každé právo na opci může být uplatněno do určité doby. Podmínky tedy specifikují i maximální délku pro realizaci práva opce, jejichž uplynutím toto právo zaniká bez dalšího.
Zaměstnanec, který vykonává závislou práci pro svého zaměstnavatele, je příjemcem příjmů ze závislé činnosti, podléhajících zdanění dle zákona o daních z příjmů. V případě účasti zaměstnance na opčním akciovém programu získává zaměstnanec plnění, které podléhá daňové povinnosti dle výše zmíněného zákona.
Vzhledem k tomu, že se realizace opce děje v určitých fázích, nemusí být zcela zjevné, kdy se určité plnění v rámci opčního programu stává daňovým příjmem. Akcie jsou ve své podstatě cenné papíry, proto získáním opce na akcie získává zaměstnanec opce na cenné papíry. Z daňového hlediska dochází k zdanění nabytí a případného prodeje cenných papírů dle příslušných ustanovení zákona o daních z příjmů.
Při bezúplatném poskytnutí opce se za první daňový příjem považuje nepeněžitý příjem, který zaměstnanci plyne až v okamžiku uplatnění opce. Jakmile zaměstnanec odkoupí od společnosti akcie za sjednanou cenu, stává se tento příjem příjmem ze závislé činnosti v souladu s ust. § 6 odst. 1 písm. d) a odst. 3 zákona o daních z příjmů.[2] Příjem z uplatnění opce se tedy započítává jako nepeněžitý příjem ze závislé činnosti. Tento příjem se zdaní ze superhrubé mzdy a zahrne do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného na sociální a zdravotní pojištění zaměstnance.
Výše zdanitelného příjmu se určí jako rozdíl mezi tržní cenou akcie v okamžiku uplatnění opce a cenou sjednanou mezi stranami. Tato hodnota bude buď plusová, kdy máme příjem podléhající zdanění, nebo 0 až mínusová, kdy ke zdanění nemůže z logiky věci dojít.
Uplatněním opce se zaměstnanec stává nabyvatelem těchto akcií a je zcela na něm, zda si akcie ponechá nebo je převést. Pokud se rozhodne akcie prodat, musí počítat s dalším zdaněním. Příjem z úplatného převodu akcií, tedy cenných papírů, totiž podléhá zdanění dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) bod 2 zákona o daních z příjmů jako ostatní příjem.
Základem daně je v tomto případě příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Jako výdaj dle ust. § 10 odst. 4 může zaměstnanec uplatnit nabývací cenu akcií, tedy cenu, za kterou akcie nakoupil od společnosti při uplatnění opce, navýšenou o slevu při pořízení akcie, kterou zaměstnanec jako nepeněžitý příjem zdanil při uplatnění opce na akcie, a odměny odborníkům, které souvisejí s uskutečněním úplatného převodu akcie na třetí osobu.
Při prodeji akcií získaných zaměstnancem na základě práva opce je nutné posoudit, zda příjem z tohoto prodeje nenaplní podmínky osvobození od daně z příjmů dle ust. § 4 odst. 1 písm. w) a x) zákona o daních z příjmů.
V tomto případě se budou zkoumat dvě skutečnosti. Zda příjem z převodu přesáhl částku 100 000 Kč, nebo zda od nabytí akcií do jejich převodu na třetí osobu uplynula doba 3 let. V souvislosti s dosažením částky 100 000 Kč se zkoumá celkový dosažený příjem z úplatného převodu akcií, tedy úplatný převod všech akcií za jedno zdaňovací období. Pokud by příjem z prodeje akcií přesáhl zákonem stanovenou částku a zároveň by byl převod učiněn před uplynutím 3 let od dne nabytí prodaných akcií, tento příjem by podléhal dani z příjmů, jak je stanoveno výše. Pokud by byl převod učiněn až po uplynutí 3 let, došlo by k naplnění druhé zákonné podmínky pro osvobození příjmu z úplatného převodu cenných papíru a tento příjem by byl zcela osvobozen od daně z příjmů fyzických osob.
Vědoucímu oddělení společnosti je v rámci jeho motivace nabídnuto zapojení se do opčního programu pro zaměstnance, v rámci kterého může získat až 500 kusů akcií své společnosti. Vedoucí oddělení se rozhodne tuto nabídku přijmout, podepíše opční smlouvu, na základě které je mu poskytnuto bezúplatné právo opce na budoucí odkup akcií společnosti za sjednanou cenu. Zaměstnanec má opci na 500 kusů akcií za pořizovací cenu 250 Kč za 1 akcii. Právo opce může zaměstnanec uplatnit nejdříve po uplynutí 5 let od dne podpisu opční smlouvy, nejpozději však do 10 let ode dne podpisu.
Zaměstnanec po uplynutí 5 let ode dne podpisu smlouvy uplatnil své právo opce na 500 kusů akcií. Tržní hodnota 1 akcie byla v okamžik uplatnění vypočtena na 750 Kč.
Pro určení výše zdanitelného příjmu v měsíci, kdy dojde k uplatnění opce na akcie, se bude přihlížet výhradně k rozdílu mezi pořizovací cenou a tržní cenou akcie v době uplatnění opce. V našem případě bude zdanitelným příjmem ze závislé činnosti 750 Kč – 250 Kč, tedy 500 Kč za jednou akcii. Celková hodnota nepeněžitého příjmu činí 500 x 500 Kč = 250 000 Kč. Tento příjem se zahrne do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného na sociálním a zdravotním pojištění.
Po uplynutí 2 let ode dne uplatnění opce a nabytí akcií se rozhodne zaměstnanec polovinu akcií prodat třetí osobě za cenu 950 Kč za akcii.
Příjem z úplatného převodu akcií na třetí osobu činí v tomto případě 250 x 950 Kč = 237 500 Kč, přičemž nenaplňuje ani jednu z podmínek pro osvobození od daně z příjmu fyzických osob. Celkové příjmy přesahují 100 000 Kč a zároveň byl převod akcií učiněn ještě před uplynutím doby 3 let od nabytí akcií. Příjem z úplatného převodu akcií podléhá zdanění jako ostatní příjem dle § 10 zákona o daních z příjmů. Jako výdaj může zaměstnanec uplatnit nabývací cenu za 250 kusů akcií a hodnotu zdaněného nepeněžitého příjmu při nabytí 250 akcií. Celkově je tedy možné uplatnit jako výdaje částku 250 x 250 Kč = 62 500 Kč a částku 250 x 500 Kč = 125 000 Kč. Základem daně tak bude částka 237 500 Kč - 62 500 Kč - 125 000 Kč = 50 000 Kč.
Opční program pro zaměstnance představuje nástroj, který je výhodný pro obě strany pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel tímto motivuje vysoce kvalifikované zaměstnance k lepším výsledkům tím, že pokud bude zisková společnost, pro kterou zaměstnanci pracují, stejně tak budou ziskoví i samotní zaměstnanci prostřednictvím opce na akcie a jejich nabytím, a zároveň si udrží potřebné zaměstnance ve své struktuře. Pokud si zaměstnavatel správně nastaví opční plán a opční smlouvu se zaměstnanci, může nakonec akcie, které původně prodal zaměstnanci, koupit za určitých podmínek zpět. Zaměstnanci se zapojením do opčního programu dostávají do výhodné pozice. Mají právo, ne povinnost, uplatnit za určitých podmínek svoji opci na akcie, držet je po neurčitou dobu a prodat dle svého zvážení.
Z daňového hlediska je však získávání akcií a jejich následný prodej pro zaměstnance méně výhodným. Příjem z nabytí akcie podléhá dani z příjmů fyzických osob a zahrnuje se do vyměřovacího základu pro výpočet pojistného ze sociálního a zdravotního pojištění zaměstnance. Pří následném úplatném převodu akcií je však možné tento nepeněžitý příjem uplatnit jako výdaj a snížit tak základ pro výpočet daně. Navíc, pokud bude zaměstnanec držet akcie po určitou dobu (3 roky) a až po jejím uplynutí se rozhodne je prodat, příjem z úplatného převodu bude osvobozen od zdanění.
Potřebujete poradit s nastavením opčního programu? Nebo Vám bylo jako zaměstnanci nabídnuto, abyste se do opčního programu zapojil? Ozvěte se nám!
Článek byl publikován na stránkách Právního prostoru.