Alespoň takovou zkušeností si teď prošla společnost Viridis, Britské Panenské ostrovy, která měla v úmyslu uvést na trh léčivý přípravek určený k léčbě roztroušené sklerózy s označením „Boswelan“. Tato společnost si v roce 2003 zaregistrovala slovní označení „Boswelan“ jako ochrannou známku Evropské unie pro „farmaceutické výrobky a výrobky zdravotní péče“. O ochranou známku však svou nečinností přišla, neboť v roce 2013 podala společnost Hecht-Pharma návrh na zrušení této ochranné známky pro její neužívání.
Soudní dvůr Evropské unie odmítl kasační opravný prostředek společnosti Viridis, která se domáhala zrušení rozhodnutí EUIPO[1], kterým byla výše uvedená ochranná známka zrušena. Důvod zrušení? Nepřetržité neužívání ochranné známky ve smyslu užívání ochranné známky na trhu s výrobky nebo službami po dobu nejméně 5 let. I když se společnost bránila užíváním v rámci klinických studií, neuspěla. Společnost Viridis odkazovala na užívání ochranné známky v rámci klinického hodnocení léčivého přípravku, které je nezbytným předpokladem jeho uvedení na trh. Zároveň, dle platné legislativy na poli reklamy na léčivé přípravky, není možné mít jakoukoliv reklamu na léčivý přípravek, který doposud nebyl registrován, a tudíž jsou tak zakázány veškeré úkony sdělování vůči trhu. Tuto skutečnost uvedla společnost jakožto výjimku z řádného užívání ochranné známky ve smyslu čl. 51 nařízení č. 207/2009.[2] Soudní dvůr Evropské unie apriori nevyloučil, že by klinické hodnocení nemohlo být důvodem pro výjimku z řádného užívání ochranné známky. V daném případě však společnost podala přihlášku ochranné známky už v roce 2003, s klinickým hodnocením započala až po více než třech letech, přičemž k dnešnímu dni neprokázala, že by se klinické hodnocení chýlilo ke konci, neboť společnost Viridis nevynaložila dostatečné finanční prostředky k co nejrychlejšímu dokončení klinického hodnocení. Tyto okolnosti nelze podřadit pod okolnosti nezávislé na vůli majitele ochranné známky, a tudíž je nelze považovat za překážky s dostatečně přímým vztahem k ochranné známce.
Z výše uvedeného tak plyne, že samotný fakt, že léčivé přípravky je před nabízením a uvedením na trh potřebné klinicky hodnotit a registrovat, není ve vztahu k ochranným známkám problém. V takovém případě je však odpovědností majitele ochranné známky, aby neuspěchal registraci ochranné známky a zároveň aby vynaložil veškeré finanční a časové úsilí, aby se s klinickým hodnocením začalo bez zbytečného odkladu po registraci. Samotné klinické hodnocení, ve spojení s laxností majitele ochranné známky, není řádným důvodem pro neužívání ochranné známky ve smyslu nařízení.
Celé rozhodnutí zde: http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=8478CF456DA4F5CAC1EB5885DF119266?text=&docid=215761&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=3575905 [1]
Úřad EU pro duševní vlastnictví (European Union Intellectual Property Office) [2]
Čl. 58 odst. 1 písm. a) nařízení č. 2017/1001