Nejvyšší správní soud ČR se začátkem roku 2021 vyjádřil k prokazování skutečné výše režijních nákladů, tedy nepřímých nákladů, souvisejících s držbou podílu v dceřiné společnosti. Za režijní náklady se přitom považují např. náklady na vedení účetnictví, na mzdy pracovníků, nebo odměny pro členy orgánů. Pokud se mateřská společnost rozhodne uplatnit režijní náklady, musí správci daní prokazovat výši těchto nákladů, ale i způsob, jak se k výsledku dopracovala. [1]
Mateřská společnost má dle § 25 odst. 1 písm. zk) zákona o daních z příjmů při vyčíslení režijních nákladů souvisejících s držením podílu dvě možnosti:
S první možností, kterou si v předloženém případě zvolila i stěžovatelka, jsou spojeny praktická úskalí. Ty mohou způsobit, že vyčíslení režijních nákladů matěrskou společností bude z pozice správce daně považováno za nedostatečné. Pokud ani na výzvu správce daní společnost své tvrzení nedoplní, pak správce daní aplikuje paušální stanovení nákladů dle druhého bodu. I samotný NSS vidí první možnost jako často prakticky nemožnou. Klade totiž vysoké nároky na podrobné doložení jednotlivých režíjních nákladů, jakožto i nastínění celého algoritmu výpočtu.
Správce daní se tedy nespokojí například s pouhým předložením tabulky s uvedením režijního nákladu s komentářem, že se jedná o počet hodin, které zaměstnanec strávil při výkonu valné hromady. Matěrská společnost musí hodnověrným způsobem identifikovat, vyčíslit a opřít režijní náklady vztahující se k podpůrným organizačním procesům souvisejících s držbou podílu v dceřiné společnosti, o příslušné důkazní prostředky.
[1] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 11. 1. 2021, sp. zn. 3 Afs 170/2019 - 27