V posledních dnech hýbe sociálními sítěmi případ tzv. „Atlasu cen“ . Jedná se o webovou stránku, která obsahuje mapu, na které jsou vyznačeny domy a byty, které byly v posledním roce prodány, společně s jejich skutečnou prodejní cenou, rozlohou a měsícem prodeje. V původní verzi webových stránek byly na mapě i fotografie z inzerátů a jména kupujících a prodávajících. Pojďme se podívat, na kolik je tato databáze a i další databáze jí podobné protizákonná a proč nepomůže ani fakt, že data v ní obsažená jsou odkoupena z veřejného rejstříku zákonným způsobem. A jedná se o veřejná data či nikoliv?
Trend veřejně dostupných dat se v posledních letech neustále rozšiřuje. Jedná se o jednoduše čitelné databáze obsahující informace ze zdrojů veřejné zprávy, univerzit či nevládních organizací volně zpřístupněné na internetu, do kterých můžeme nahlédnout s minimem nákladů od počítače či na daném kontaktním místě všichni.
Než se ale podíváme na možnost využití těchto dat, musíme si je rozdělit do dvou skupin.
Informace zveřejňované jako otevřená data (tzv. open data) jsou v České republice definována Nařízením vlády č. 425/2016 Sb. Do informací zveřejňovaných jako otevřená data dle tohoto nařízení patří například data ze seznamu znalců a tlumočníků, jízdní řády, informace o dotacích, informace z centrální evidence volných míst, seznamy datových schránek či data obsažená v Registru veřejných zakázek a v Registru poskytovatelů zdravotních služeb.
Ve státním sektoru ale existují i další veřejné rejstříky a seznamy, jako je např. rejstřík obchodní, živnostenský, či katastr nemovitostí (veřejný sezna). Všechny tyto rejstříky a seznamy plní základní funkci, a to funkci transparentnosti a publicity – chrání totiž 3. stranu při jednání s daným subjektem, kdy si tato třetí osoba může jednoduše ověřit některé informace z oněch rejstříků a seznamů – tedy například, zda je domnělý pronajímatel opravdu majitelem bytu, za kterého se vydává, či zda podepisuje smlouvu s jednatelem společnosti. Data z těchto rejstříků ale nejsou daty otevřenými.
Zacházení s otevřenými daty upravuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Tento zákon stanoví, že data, která jsou každému veřejně přístupná je nutno zpřístupnit dálkovým přístupem a dále stanoví, že některá data se poskytnou jako data otevřená. Dále stanoví, že data otevřená lze dle tohoto zákona použít i při podnikatelské či výděleční činnosti, dokonce na jejich využívání může být celé podnikání postaveno.
Výše zmíněné využívání dat ale musí být v souladu s GDPR. To znamená, že každý správce musí dodržet své povinnosti a stanovit účel zpracování a dále musí dodržovat základní zásady zpracování – tj. např. mít osobní údaje přesné a aktualizované a dále také dodržovat základní práva subjektů údajů, tj. právo na výmaz, či právo vznést námitku. Dle ustanovení[1] českého práva i práva unijního má dané zpracování dat přednost před oprávněnými zájmy subjektu údajů a zakládá jako právní důvod zpracování oprávněný zájem správce a to až do okamžiku, kdy je prokázáno, že zájmy subjektů údajů převáží další možnost zpracování dat. Dle Úřadu pro ochranu osobních údajů[2]je tedy možné open data zpracovávat a po provedení balančního testu dokonce překlápět například na internetové stránky za podnikatelským účelem.
Příkladem této situace tedy může být provozovatel internetové domény, který zveřejní na svých webových stránkách mapu s poskytovateli zdravotnických služeb získaných z Registru poskytovatelů zdravotnických služeb společně s telefonním číslem, ordinační dobou a specializací a z těchto webových stránek mu plyne zisk. Zde jedná zcela v souladu s právem. Musí ale umožnit subjektům údajů např. právo na výmaz či přenositelnost osobních údajů.
Odlišný režim ale existuje pro data z veřejných rejstříků a seznamů, která nejsou daty otevřenými. V tomto případě mohou nastat dvě situace. V každém případě může žadatel do těchto rejstříků nahlédnout a pořizovat opisy a výpisy.
První situací je zpracovávání osobních údajů z veřejných rejstříků pro osobní potřebu správce. V tuto chvíli se jedná o případ zmíněný výše, tedy právním základem užívání bude „oprávněný zájem správce“, dle článku 6, odstavce 1, písmena f) GDPR. Jedná se například o realitní kancelář, která zpracovává data z katastru nemovitostí pro své potřeby, nikterak je ale dále nezveřejňuje či o společnost, která zkouší funkčnost nového software.
Druhým případem je zpracování dat z veřejně dostupného rejstříku pro potřeby dalšího zveřejnění. V tomto případě nesvědčí provozovateli webových stránek domněnka uvedená v § 4b, odstavce 2, zákona o svobodném přístupu k informacím, tudíž nemůže zpracování založit na svém oprávněném zájmu a ke zpracování potřebuje souhlas subjektu údajů dle článku 6, odstavce 1, písmena a) GDPR. V některých zákonných ustanoveních o předmětných rejstřících je dokonce zakázáno uvedená data dále zpracovávat[3].
Příkladem může být právě živnostenský rejstřík. Každý do něj může přes internet nahlížet, či požádat o zaslání dat z onoho rejstříku, nesmí ale tyto informace zveřejnit, ani poskytnout třetí osobě. Není tedy možné, aby někdo vytvořil webovou stránku, na které udělá virtuální mapu se všemi živnostníky v okolí, u kterých po rozkliknutí uvidíme jméno, IČO, kontakt, umístění provozovny a další.
Dalším a podstatným příkladem je právě využití dat z katastru nemovitostí, k čemuž došlo ve výše uvedeném případě. Tento veřejný seznam obsahuje velké množství osobních údajů, jako je jméno a příjmení vlastníka pozemku, jeho rodné číslo a dále údaje o nemovitosti, jako je adresa, rozměr, či její cena. Všechny tyto údaje jsou údaji osobními dle GDPR, neboť lze všechny jednoduše spojit s fyzickou osobou.
Zákon o katastru nemovitostí uvádí, že každý smí do katastru nahlížet, činit si opisy a výpisy. Dále také uvádí, že údaje z katastru lze užít jen k účelům v zákoně vymezeným a dále uvádí, že šířit údaje z katastru lze pouze se svolením správce – tedy Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Formou nahlížení není možné zjistit ani údaje o ceně nemovitostí. Tyto údaje tedy nelze překlápět na webové stránky a zveřejňovat je například za účelem zisku, pokud zde není udělen souhlas subjektem údajů, tj. pokud není zveřejnění odsouhlaseno osobou, jejíž osobní údaje se zveřejňují.
Když se tedy podíváme na případ zmíněného Atlasu cen, databáze sdělující ceny bytů společně s jejich adresou, zjistíme, že se jedná o databázi vedenou v rozporu se zákonem, neboť by pro využití oněch údajů provozovatel webových stránek potřeboval souhlas jednotlivých subjektů údajů, tedy jednotlivých majitelů bytů. Tento souhlas ale určitě udělen nebyl.
Pokud by Vás zajímalo, jak funguje možnost využití údajů při prodeji části závodu podívejte se na náš dřívější článek.
[1] § 4B odst. 2, zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím společně s článkem 6, odst. 1, písm. f) nařízení č. 2016/679
[2] Protokol o kontrole ze dne 13. 11. 2019, Čj. UOOU-02127/19-37
[3] § 60, odst. 6 živnostenského zákona